Představujeme vám některé světové a české osobnosti, které se zapsaly do dějin. Co je všechny spojuje? Možná jste to ani netušili, ale jedno mají společné – zrakové postižení. Schválně, o kom z nich jste kdy přemýšleli jako o člověku s postižením?

Homér, řecký básník starověku, a bájný věštec Theirésias

Jednou ze známých osobností se zrakovým postižením byl Homér, tvůrce nejstarších řeckých eposů Ilias a Odyssea. Příběhy z jeho eposů přebraly během let stovky autorů, objevují se v dílech starověku, středověku i v knihách a dramatech dnešních spisovatelů. Dodnes nevíme, kdy se přesně Homér narodil a kde. Nejčastěji se udává, že jej porodila matka Kreitheis ve Smyrně na maloasijském pobřeží a že jeho život se odvíjel v období konce osmého století před Kristem.V Antice jej často vyobrazovali jako slepého starce, i když nikdo neznal jeho pravou podobu.

Dalším slepým starcem byl bájný Theirésias, věštec z řeckých bájí a pověstí. Zmínky o něm se dochovaly v několika řeckých bájích a Sofokles jej zařadil jako postavu do svého slavného díla Antigona. Dnes se po něm jmenuje středisko Teiresias, které při Masarykově universitě v Brně pomáhá studentům s handicapem absolvovat vysokoškolské studium.

Jan Žižka z Trocnova, husitský vojevůdce

Historie Evropy zná několik Čechů, kteří se do ní neodmyslitelně zapsali. Ale jestli celá Evropa před nějakým Čechem přímo trnula hrůzou, tak to byl určitě Jan Žižka z Trocnova, husitský hejtman. Ve dvanácti letech přišel o jedno oko, o jeho mládí toho však jinak příliš nevíme. Původně nevýznamný zeman se za krále Václava IV. stal jedním z nejmocnějších mužů země. Nakonec stál v čele českých a husitských vojsk proti dvěma křížovým výpravám.

Proti té druhé v roce 1422 u Havlíčkova Brodu již vedl husity jako nevidomý vojevůdce – v roce 1421 při obléhání hradu Rábí mu tříska ze stromu vypíchla i druhé oko a následkem toho pravděpodobně zcela oslepl, či měl jen zbytky zraku. Jeho válečné umění však díky jeho houževnatosti neutrpělo na ztrátě a do své smrti roku 1424 svedl s husity mnoho vítězných bitev. Traduje se, že si nechal svými pobočníky dlouze vyprávět, jaký je v místě boje terén a tak byl schopen i bez zraku určit kde rozložit tábor a kudy vést útok na nepřítele.

Jan Lucemburský, český král

Vraťme se v českých dějinách o pár století zpátky k nástupu rodu Lucemburků na český trůn. Říkali mu Král cizák a ve starých filmech můžete vidět scény, kdy kvůli němu zatemňovali místnost. Ano, byl to Jan Lucemburský, manžel Elišky Přemyslovny, otec Karla IV. a hrdina, který v bitvě u Kresčaku zcela nevidomý prohlásil: „To by bylo, aby český král z boje utíkal!“ Jeho zraková vada byla dědičná, i jeho otec císař Jindřich VII. byl krátkozraký a snad i šilhal. Bratři Jindřicha VII., Walram a Balduin Trevírský, byli také krátkozrací.

Záznamy z kronik uvádí, že Jan při cestě z křížového tažení na Litvu roku 1337 přestával vidět na pravé oko. Nakonec o něj, ve svých 41 letech, šarlatánským léčením přišel. O dva roky později se králův zrak opět zhoršuje. Odjíždí proto do Montpelliéru na jih Francie, aby dal léčit neduh druhého oka. Ani věhlasní lékaři na jihu Francie však nevěděli, jak tuto nemoc léčit a král brzy ztratil zrak úplně. Dnes se domníváme, že se jednalo o silnou krátkozrakost v kombinaci se zeleným zákalem. I jako nevidomý zůstal Jan významnou evropskou osobností. Zemřel v boji u Kresčaku, bez zraku, brzy po své památné větě. Nechal k sobě přivázat dva rytíře a společně vyrazili doprostřed bitvy na smrt.

Galileo Galilei, renesanční astronom, fyzik a filosof

Kdo by neznal slavnou Galileiho větu: „A přece se točí!“ Málokdo však už ví, že ji Galileo vyslovil již zcela nevidomý. V posledním roce svého života oslepl. Traduje se, že jeho slepotu způsobilo pozorování slunce dalekohledem. Galileo byl první, kdo vyvrátil hypotézu, že sluneční skvrny jsou planety mezi zemí a sluncem. Podařilo se mu také zjistit rychlost otáčení slunce kolem své osy, které vypočítal právě díky pozorování slunečních skvrn. Sledování slunce skrze dalekohled jeho zraku zaručeně nebylo prospěšné. Dnešní vědci se však domnívají, že ztráta Galileova zraku byla způsobena spíše kombinací šedého a zeleného zákalu.

Georg Friedrich Händel a Johan Sebastian Bach, velikáni hudby

V 18. století byla léčba šedého nebo zeleného zákalu stále na úrovni středověku. Všichni znají díla těchto dvou barokních hudebních velikánů, málokdo však ví, že tito dva skladatelé byli v podstatě oslepeni stejným mužem, jistým Chevaliérem Johnem Taylorem. V této době se primitivní operace očí prováděly na poutích a tržištích takzvanými „píchači zákalů“. Již v Babylónii, 2000 let před Kristem si lidé všimli, že v zornici je při zákalu něco šedivého a pokud se do toho lehce píchne, zapadne to do sklivce a člověk pak lépe vidí.

Často se však operace nepovedla a lidé přišli o zrak úplně. Proto tehdejší oční lékaři hned na druhý den odcestovali z města na jiné trhy. Händel bojoval o zrak dva roky, než úplně oslepl. Bylo to osm let před jeho smrtí. Své práce se však nevzdal a komponoval dál za pomoci asistenta. Johan Sebastian Bach oslepl až na konci svého života, rok před smrtí.

Jaroslav Ježek, český hudební skladatel

Někdy si talent prostě prosadí svou a za každou cenu. Příkladem může být slavný hudební skladatel Osvobozeného divadla Jaroslav Ježek. Brzy po narození oslepl na jedno oko a druhé bylo stiženo šedým zákalem. Po nemoci středního ucha byl dokonce nedoslýchavý. Otec jej nakonec z obecné školy nechal přeložit do školy slepecké, kde se projevila jeho vášeň k hudbě. Starší piáno, které mu otec koupil, se stalo jeho novým světem. Na konzervatoři překvapil přijímací komisi neobvyklým improvizačním talentem a byl přijat i přes zjevný handicap.

Ježek dokázal improvizovat na zadanou tóninu a vytvořit během chvilky zadaný žánr, což bylo nevídané. Po studiu konzervatoře získal stipendium na studijní pobyt v Paříži, kde objevil jazz a moderní skladbu. Po návratu do Prahy se setkal s Voskovcem a Werichem, kteří jej oslovili s tvorbou hudby pro jejich představení. Trojice bavila diváky až do roku 1938, kdy byli nuceni společně emigrovat do USA před fašistickou okupací. Jaroslav Ježek se však z USA již nevrátil, zemřel během války v roce 1942.

Autor: Martin Mišík

Martin studoval Vysokou Školu Múzických Umění v Bratislavě, obor činoherní režie. Při své praxi pak působil v Divadle Continuo a vedl své vlastní divadelní a hudební projekty jako umělec na volné noze. S divadlem Facka, se kterým spolupracuje dodnes, se podílel na site-specific projektu Krysař a Zlatí hoši (Šmejdi). Pracoval v několika reklamních agenturách na pozicích creative directora a režiséra reklam. Martin se soustavně věnuje redaktorské práci, filmové či divadelní režii a scénické hudbě.